Historie

Dům byl postaven v roce 1963 na místě budovy zbombardované 14. února 1945

Na začátku 60. let, v důsledku nedostatku bytů, bylo ustaveno Stavební bytové družstvo zaměstnanců n. p. Armabeton, které si dalo za cíl zajistit výstavbu bytů pro své členy. Ti se rozdělili do několika „etap“ – skupin, které začaly připravovat výstavbu v různých lokalitách. Armabeton byl v té době jedním z největších podniků, který zajišťoval výstavbu průmyslových podniků a elektráren. Podnik se zavázal poskytnout základní materiální a kapacitní vybavení pro výstavbu, družstvo dostalo finanční půjčku a členové družstva složili základní finanční podíly.

V polovině roku 1960 bylo založeno „Stavební bytové družstvo zaměstnanců n. p. Armabeton“. Byla to skupina drobných pracovníků podniku Armabeton, kteří v té době neměli řádné bydlení. První zkušební akcí, která měla prokázat, zda skupina lidí, kteří tvořili toto bytové družstvo, je schopna výstavbu obytného domu realizovat, byla výstavba domu Vinohradská 61 v Praze 2, na Vinohradech.

V době výstavby se ulice dnes Vinohradská jmenovala Stalinova. Magistrát hl. m. Prahy velmi přivítal tuto iniciativu Stavebního bytového družstva zaměstnanců n. p. Armabeton, a na jejich žádost tomuto družstvu přidělil parcelu vybombardovaného domu na „Stalinově“ nyní Vinohradské třídě. Na tento dům byla při americkém náletu na Prahu dne 14. února 1945 svržena bomba, dům zůstal jen v troskách. V té době patřil p. Maceškovi, velkouzenáři. Výstavba domu začala r.1961 (jednalo se o zástavbu proluky 15 let po skončení války) a dům byl zkolaudován v březnu r. 1963.

Realizaci výstavby si zajišťovali členové družstva ze značné části svépomocí. Jednání na úřadech, prováděcí projekt, bourací práce na přípravě stavby pro zahájení nové výstavby a další práce během výstavby domu, které mohl ten který družstevník zvládnout. Hlavní stavbařské práce dodal podnik Armabeton.

Ze vzpomínek Boženy Ciprové:

Stalo se náhodou

V druhé polovině roku 1959 byla jsem služebně na jednání na MNV na Vinohradech na stavebním odboru. Vedoucí odboru, u kterého jsem byla na jednání, byl na chvíli odvolán a čekání na něj jsem si krátila prohlížením mapy, která visela na stěně a představovala dosud volné stavební proluky. Vedoucí odboru se vrátil, zastihl mě u mapy a s úsměvem se zeptal, co jsem si tam vybrala. A já vybrala - zeptala jsem se, co se dá udělat, aby se v Armabetonu založilo stavební bytové družstvo. Poradil - je to jednoduché, zjistěte si, kolik zájemců by u vás bylo a já vám hned rezervuji tuto parcelu. Je to 24 bytových jednotek a projekt je už vypracován. Hned po návratu prověřila jsem v podniku zájem o družstevní výstavbu a zjistila jsem, že zájem je. Ohlásila jsem se u ředitele podniku, tenkrát to byl s. Anděl, chtěla jsem ohlásit, že bychom založili družstvo a měla jsem dotaz, čím by nám mohl podnik vypomoci. Odpověď zněla: „Ničím, nedám nikdy souhlas se založením družstva v našem podniku, starám se o to, aby lidé měli co jíst, a pak teprve bydlet.“

S tímto ortelem vrátila jsem se na MNV, odpověď byla tentokrát lepší. „Podle seznamu přihlášených vidím, že vás je dost, nepotřebujete k tomu vašeho ředitele. Svolejte schůzi všech přihlášených, přijde tam zastoupení od nás a s naším zastoupením založíme vaše stavební družstvo.“ A tak se stalo. Ředitel Anděl byl do měsíce odvolán z funkce.

Nikdo z nás neměl praxi, dokonce mezi námi nebyl ani jeden člen KSČ. I toto jsme si museli vymyslet jako předsedu, ale všichni jsme byli odhodláni pracovat a celý stavební odbor MNV nám všestranně radil a pomáhal.

Na přidělené proluce stála dosud zřícenina po bombardování, to byl náš první úkol svépomocí odklidit, a stavbu, kterou dostal do výstavby náš závod 01, sice bez nadšení Armabetonu, se začal pohybovat. Stavba byla plánována na 10 měsíců, ve skutečnosti trvala skoro 3 roky. Byla určena do výstavby učňům. Přitom při převzetí do výstavby si ředitel závodu Ing. Šlosar nárokoval 4 bytovky 2+1 a jednu garsoniéru. Mezitím po Andělovi nastoupil na místo ředitele podniku s. Chlum. Také žádný příznivec družstva, ale proto po poslíčkovi požádal také o 2 byty, jeden pro MSV a jeden pro právničku, která zastupovala AB při arbitrážích. Měl smůlu, nedostal nic.

Protože žadatelů do družstva stále přibývalo, požádali jsme o další proluku roh Budečské ulice, dostali jsme příslib, dokonce jsme už projednávali zapojení ústředního vytápění prostupem roury přes vedlejší dům s napojením na kotelnu Vinohradská 61. Vedlejší dům měl soukromého majitele a za službu prostupu roury jeho sklepním prostorem požadoval 25.000,- Kčs. Na to jsme neměli. Opět MNV pomohl a tento dům vyvlastnil. Nakonec tuto službu jsme chybným jednáním našeho představenstva připravili pro Bytové družstovo Pozemní stavby, které jsme pak dlouhá léta vytápěli z naší kotelny.

Žadatelů do družstva stále přibývalo. Vystavělo se už několik etap s tím, že každý dům si zvolil své pracovní představenstvo, a to až do roku cca. 1970, kdy došlo ke sloučení do jiných velkých družstev, nejdříve Nový domov, pak Žižkov. V obou jsem pracovala za naší etapu jako hospodářka družstva až do znovuvyčlenění, přechod do družstva Vinohradská 61, kde jsem pracovala v představenstvu až do roku 2010, tedy nepřetržitě celkem 51 roků.

Důležitým prvkem výstavby bylo její finanční zajištění. Tehdejší zákonné předpisy pro družstevní výstavbu určovaly, že část nákladů musí družstevníci uhradit sami, část hradil stát a na další náklady byla poskytnuta družstvu půjčka od banky na 30 let s úrokem 1%. V přízemí byl na základě požadavku Prahy 2 realizován obchod s domácími potřebami, který po různých úpravách sortimentu a změnách uživatelů slouží dodnes.

Protože první akce družstevní výstavby se zdařila, další pracovníci Armabetonu pod hlavičkou „Stavební bytové družstvo zaměstnanců n. p. Armabeton“ postavili další domy v různých částech Prahy. V 70 letech ale přišla reorganizace bytových družstev, „Stavební bytové družstvo“ bylo zrušeno a jednotlivé domy byly začleněny do bytových družstev v jednotlivých částech Prahy. Náš dům byl začleněn do „Bytového družstva „Žižkov“. V 90 letech byl ale vydán zákon, podle kterého bylo možné, aby tzv. začleněná družstva se mohla opět vyčlenit a být samostatná. To provedl i náš dům a r. 1991 se zapsal jako samostatné družstvo do obchodního rejstříku pod názvem Bytové družstvo Vinohradská 1254/61 Praha 2. Podmínkou vyčlenění byl tzv. delimitační protokol, kterým obě družstva potvrdila předání majetku družstva. U nás jsme ale narazili na požadavek družstva „Žižkov“, abychom zaplatili tomuto družstvu hodnotu nebytového – obchodního prostoru, který v našem domě byl zřízen dle požadavku a podmínek stavebního povolení, kteréumožňovalo započetí výstavby domu r. 1961.

Devět roků trvalo soudní řízení o tom, aby nám byl vrácen náš majetek, který jsme do družstva v době slučování vnesli. Po 9 letech jsme museli pod patronací vrchního soudu v Praze zaplatit družstvu „Žižkov“ částku 365 767 Kč za podpis na delimitační protokol, a tím konečně dosáhli zápisu do katastru , že naše družstvo je vlastníkem pozemku a budovy stojící na tomto pozemku. Od té doby hospodaříme a staráme se o náš dům stále vlastními silami.